5. Přijetí nebo přiznání ztráty
První prok pro přijetí ztráty je její přiznání. Tuto zásadu vnímá každý úplně jinak. Někteří lidé přijdou o své blízké najednou a tragicky a ti se pak vynoří z mlhy až za dlouhou dobu – může trvat i několik let, než odezní otupělost, která je přepadne. Jiní pečují o své blízké s nevyléčitelnou nemocí, pomáhají jim a podporují je celé roky a smrt přijímají už ve chvíli, kdy přijde. Nikdo nechce vidět své blízké trpět a pro mnoho lidí je proto přijetí ztráty přirozenou součástí procesu uzdravení.
Princip přiznání si ztráty je zde pro všechny, kteří přišli o své blízké náhle, nečekaně a třeba i zaviněním jinou osobou. Pro tyto lidi může být přijetí smrti nemožné a nechceme pro nikoho vytvářet nepřekonatelné překážky na cestě k uzdravení.
Tato zásada předchází prvním krůčkům směrem k uzdravení. Bez přijetí nebo přiznání ztráty není možné postupovat kupředu. Než se lidé odhodlají k tomuto kroku, musí si někdy počkat, až je jim jejich bolest či zármutek nepříjemný. Až budou připraveni, jsme tu, abychom je podpořili.
Je to podobné, jako u lidí, kteří chtějí přestat kouřit a také u všech dalších anonymních programů podpory – člověk musí chtít změnit stávající situaci. Někteří mají dostatečně pevný základ na to, aby na něm mohli dále stavět.
Pokračovat na další
Zpět na Deset principů