Jmenuji se Helena. Jsem maminka pěti dětí. Tři z toho jsou andílci v nebi, kteří navždy zůstanou v mém srdci. Další dvě jsou naše milovaná adopčátka.

Už od dětství jsem chtěla mít velkou rodinu, dům se zahradou, na které by běhalo hodně dětí. Ale život měl pro mne jiný plán, který nebylo lehké přijmout.

Vdávala jsem se až v pozdějším věku a těšila se, že konečně se začne plnit můj sen mnohopočetné rodiny. Konečně jsem několik měsíců po svatbě otěhotněla. Celé těhotenství probíhalo zcela bezproblémově, cítila jsem se velmi dobře, měla jsem spoustu elánu a velké plány. Pak se mi najednou v noci udělalo nevolno. Ráno jsme jeli s manželem k doktorce a přišla rána. Na ultrazvuku nebylo vidět srdíčko. Poslala nás hned do nemocnice na lepší ultrazvuk. Ale já již v hlouby srdce cítila, že je konec.

Má nejčernější obava se potvrdila a v nemocnici jsem již zůstala. Druhý den se narodila krásná holčička, rychle a velmi tiše.

Následovalo dlouhé pětileté čekání na další těhotenství. To přišlo velmi nečekaně. Byla jsem pod dohledem lékaře v jedné z nejšpičkovějších kanadských ženských klinik. Opět vše probíhalo bezproblémově. Překlopil se týden, ze kterého jsem měla největší strach, a pak jsem již jen spokojeně doufala, že poslední tři týdny se nic nečekaného nestane.

Stalo. V 38. týdnu jsem přestala cítit pohyby. Na klinice mě uklidnili, že je vše v pořádku, že pouze začala nová fáze. Bohužel tomu tak nebylo. Druhý den již naše malá nežila. Opět se narodila velmi tiše a nám její narození přidalo další velkou ránu do duše a druhého andílka v nebi.

Nejhorší byla hrůza z toho, že jsem věděla, čím vším si teď musím projít. Co mě čeká, jak to bude bolet a jak se s tím budu postupně vyrovnávat.

Každé z děvčátek se nám narodilo i zemřelo v jiném roce, za jiných okolností, v jiném státě, na jiném kontinentu, ale bolest byla tatéž. S manželem jsme prožili těžké chvíle, ale společně jsme to zvládli.

Po druhém tichém porodu nastalo dlouhé čekání na další těhotenství. To přišlo po necelých třech letech, ale miminko nás opustilo jen pár týdnů po početí. Tou dobou u nás již našlo svůj domov první adopčátko. Druhé jej následovalo za necelý rok a půl.