Tento příběh sdílím se svolením maminky Viktorie. Snad vám, kteří jej budete číst, přinese povzbuzení, že i když vše vypadá velmi černě a beznadějně, naděje nám stále zůstává…
„Můžete můj příběh uvést jako podporu a hlavně naději pro všechny maminky, které také o děťátko přišly. Ať věří, že jejich miminko jim odpustilo, že se na ně nezlobí, že je s nimi, jen v jiné podobě a až bude čas, aby už odešlo, určitě jim něco dá… A pak se s ním setkají v nějakém jiném světě, v jiném životě…“
„Přišla jsem v květnu 2021 o dvojčátka ve 23 tt – nějaká infekce, jinak byly do té doby v pořádku. Byly to holčičky, jednovaječné. Eleanor a Adriana. Pořád se z toho nemůžu nějak dostat, chvíli dobrý a pak zas… Holčičky máme na zahradě (popel) a zasadila jsem tam stromeček, aby jako rostly v něm.. Nechala jsem si udělat i takový prstýnek s jejich popelem, abych je mohla mít stále sebou…V mém okolí nikoho neznám, komu by se toto stalo. Když o tom někde čtu většinou jde o potraty v 1. trimestru. Doteď pořádně nevím, co se vlastně stalo, proč to tak dopadlo.. “
V březnu 2022 jsem od ní dostala další email.
„Nyní jsem ve 29. tt a vypadá to vše dobře. Čekám jednoho chlapečka. I když mi přijde, že jsem pořád s něčím u doktora – jednou to byl pásový opar, pak přesně v tom samém týdnu (22 tt), kdy jsem dostala tu infekci a přišla o holčičky jsem také dostala nějakou nemoc a musela brát ATB, pak to bylo že jsem měla zánět dole, pak míň cítila pohyby apod. Na jednu stranu mi to přijde blbý, ale na druhou stranu si říkám radši 10x zbytečně, než jednou a pozdě… Teď už prostě jedu vždy, když se mi něco nezdá. A doktoři mají naštěstí pochopení a nikdy mi neřekli ani Ň.“
„Ohledně tohoto těhotenství, kdy čekám tkzv. duhové miminko, tak se staly dost zvláštní věci, které mě přesvědčily, že duše holčiček byly s námi a jsou teď jen v jiné dimenzi.
- Když jsem už čekala toto miminko a nevěděla ještě o tom, tak jsem se syny byla na kolotočích – bylo tam takový kolotoč, který tvořil dostavník se 4 koníky na kterých mohly děti jet a dostavníček jezdil dokolečka a koníci se houpaly. Kluci si sedli na 1. dva koníky a já se na ně dívala a točila je na telefon – pak mi přišlo líto, že ty dva koníci za nimi jsou prázdní, že tam mohly sedět holky – a tak jsem si říkala, že tam s nimi sedí, že tam jsou s námi a do toho plakala.. Najednou do toho začala hrát hudba od skupiny Skorpion Wind of change – což znamená vítr změny/naděje…Jako by mi říkaly, že mám mít naději, že bude změna… To jsem si však uvědomila až zpětně a hlavně na videu tato hudba nehrála…což bylo divný..
- Když mi pak byl sdělen termín porodu, tak ho mám stanovený na 24.5.2022 – holky se mi narodily 19.5. – což je pár dnů rozdíl, takže můžou mít stejný den narození, přesně rok…
- V den, kdy byly dušičky se mi zdál velice podivný a moc silný sen. Byla jsem opět v porodnici, že jsem už porodila a donesli mi malou holčičku a pak najednou druhou a já se divila, vždyť jsem čekala jen 1 a oni mi řekli, že to ještě čekám, že to má ještě čas než se narodí a toto jsou moje dvojčátka, že byly prozatím ve speciálním inkubátoru, kde dozrály a nyní už jsou v pořádku. Byla jsem strašně šťastná a úplně mě svíralo srdce a brečela jsem štěstím, že jsem se s nimi zase setkala. Bylo to hodně silné, takové to, že to cítíte v tom snu i fyzicky. No a když jsem se probudila, tak jsem si říkala, že to nemůže být náhoda, že jednak byly dušičky, kdy se mrtví setkávají s živými a taky bylo to kousek od doby kdy jsem se měla přehoupnout do 2. trimestru a bylo vše v pořádku – jak by se holčičky se mnou přišly rozloučit, že mně a to malé přivedly přes nejrizikovější období a mohou jít…
Vše to beru, jako by mi odpustily ( měla jsem samozřejmě asi jako vy všechny milion výčitek a takové to kdyby to, tak by to bylo možná jinak apod) a že mi dopřály mít další miminko.“
S velkým napětím jsem očekávala další zprávu, která přišla v těchto dnech.
„Píšu, jak jsem slíbila až se mi chlapeček narodí. Tak už ho máme doma, jen opět byly trošku komplikace, ale naštěstí vše dobře dopadlo. Opět se rozhodl, že přijde na svět dříve a to o 1,5 měsíce – narodil se ve 34+6 tt. Bylo to 18.4.2022 přesně na Velikonoce – ráno mi začaly kontrakce a v porodnici by mně i poslali domů, že se dole nic neděje – žádné otvírání, či zkracování čípku apod – jen já vím ze zkušenosti že mi odcházela už zátka a že se to opravdu blíží, tak jsem je požádala že tam chci zůstat, že mám prostě obavy – třeba jen na přesnoc… Nechali mně tam a podávali nitrožilně magnesium na ztlumení bolestí – brali to jako slinější poslíčci, ale já to cítila jinak a ten den odpoledne se rozjel překotný porod. Nebo doktor minimálně říkal, že 2. doba porodní byla docela rychlá… Chlapeček, kterému jsme dali jméno Teodorek měl po narození 2 330g a 45 cm. Chvilku mi ho dali na hrudník, ale pak musel rychle do inkubátoru, kvůli prochladnutí. Potom za mnou ještě přišla doktorka, že měl malý dechovou tíseň a musí mít podporu kyslíku, tak zůstává na JIP… Takže jsem skoro týden nemohla být s miminkem, docházela jsem k němu se aspoň dívat a nosila mu mlíčko, nemohla jsem se ho ani dotýkat, protože se začal hýbat a postrhával si hadičky… Byl to hrozný pocit a pohled na něj s těmi všemi přístroji.. Zas jsem byla špatná z toho, že se toto mému miminku zase děje, že má zase komplikace, zda nebude mít nějaké následky.. Doktoři mi však vysvětlili, že tento týden je už dobrý, je v podstatě už dovyvinutý, jen ty plíce ještě potřebovaly pomoc. Po týdnu na inkubátoru už ho dali ke mně na pokoj, sice pořád s drátky a se zavedenou sondou, ale už to bylo jen sledovaní tepu a kyslíku a konečně byl se mnou, už jsem si ho mohla hladit a krmit. Pak se musel naučit pít mlíčko, protože to pro ty předčasný miminka je taky náročné, prošli jsme si neurologickým vyšetřením, UTZ mozku, RTG plic, EEG, oční, ušní atd. a naštěstí bylo vše v pořádku. Jen má drobný šelest na srdíčku, který by se mněl časem zpravit.
V nemocnici jsme byli více jak 3 týdny. Sestřičky i lékaři byly velmi milí a vstřícní, ale už jsme se těšili domů. Teď máme doma šikovného chlapečka, který se má k světu a jsem moc ráda, že jsme to všechno zvládly i když to pro mě bylo dost psychicky náročné, jelikož po předchozí zkušenosti jsem měla fakt strach – jakmile nějaké vyšetření trvalo trochu déle, když malý něco nějak udělal apod. Do toho všude kolem dvojčátka, protože ty na odd pro předčasně narozené děti jsou hodně časté..
Teodorek je však ukázkové miminko a vše to se mnou zvládl.“
„Přeji všem hodně sil, budou totiž pořád situace,kdy se vám prožitky mohou vracet.. Je však potřeba se zaměřit na to nové, protože pokaždé je to jiné – těhotenství, dítě atd. A věřit že teď to bude už OK i když sama vím, že je to sakra těžký…“